View Larger Map [3]
Po třech hodinách vystupujeme ospale z autobusu Ammán – Vádí Musa, který nás odvez z nádraží Wihdat až sem. Přece jenom jsme toho v noci moc nenaspali. Autobusové nádraží je malé parkoviště sužované prudkým sluncem a taxíky. Odmítáme několik nabídek na dopravu a vyrážíme hledat hostel Petra Gate, který jsme si vytipovali v průvodci. Po několika bloudivých kruzích narazíme na dva kolemjdoucí policisty, kteří nám ochotně ukážou růžovou fasádu hotelu.
Den 1.
Přišli jsme právě v čas a na recepci potkáváme jednu z našich spolucestujících evropanek, která se právě ubytovala. Jdeme si prohlédnout pokoj. K mání jsou dvě nabídky. Luxusnější pokoj za 10JD (1 JD - cca 25 Kč)a „turistická třída“ za cenu 8JD. Vzhledem k nulovému rozdílu mezi kvalitou pokojů není o naší další volbě pochyb a rozhodujeme se zůstat na dvě následující noci. Navíc nám majitel nabízí odvoz k branám Petry. Vzhledem k tomu, že je poledne, budeme mít dost času na dnešní prohlídku. Naším plánem je zůstat v Petře dva dny a případně absolvovat večerní prohlídku. Uvidíme co se nám podaří dnes stihnout. V zimě se v Jordánsku stmívá už po čtvrté hodině odpolední.
Petra (Al-Batrā) je skalní město vybudované kočovným národem Nabateánců, kteří na tomto území působili zhruba od 5. století př. n. l. Město bylo postaveno na strategické křižovatce, kudy vedly obchodní trasy a karavany tak přinášely městu zisk a prosperitu. V době největšího rozmachu sahala Nabateánská říše odsud až s syrskému Damašku. Význam slova Petra se překládá jako skála a není se vlastně čemu divit. Stavby jsou povětšinou vytesané a vyhloubené do pískovcových skal. Při pohledu na obrovská průčelí zdejších staveb jen težko můžeme pochopit jak bylo možné vytvořit tak zdobné motivy tehdejšími nástroji a technikou. Jediným přístupem do města je úzká stezka Siq, která město dokonalé chránla před nájezdy. Právě proto dokázali Nabateánci přes 40 let odolávat dobyvačným pokusům Římské říše.
Vstup do areálu skalního města je od centra Vádí Musa vzdálena pouhé dva kilometry. Pokud byste se rozhodli jít pěšky, pak vězte, že vám nic nebrání, ale je to pořádný kopec dolů. Reálná cena taxi odkudkoliv z vesnice k bráně je 2JD. Ovšem stejně jako všude jinde v Jordánsku je možné domluvit se s někým z místních, aby vás hodil svým autem. Uvidíte, jestli se vám bude chtít po celodenní turistice v Petře jít zpět do kopce pěšky. Pokud ano, je to rozhodně způsob, jak ušetřit.
Vstup do Petry je 26 JD na dva dny. Pokud nejste archeolog, měly by vám tyto dva dny plně stačit k projití hlavních míst bez jakéhokoliv spěchu. Pokud vás tlačí čas, je možné proběhnout Petru za jediný den. To ovšem znamená, že proběhnete pouze po turistické dálnici napříč skalním městem a zpět. Nevím jaké to tu musí být v letní sezóně, kdy teploty dosahují čyřiceti stupňů a mimo stezku Siq se tu není kde schovat.
Majitel hotelu nás vysazuje nejprve v restauraci Al-Arabi, kde si necháváme zabalit kebab s sebou. V areálu Petry je pouze jedna restaurace a zcela pochopitelně je notně předražená. Poté se přesouváme k pokladnám a po zaplacení dvoudenních lístků pokračujeme ke vstupní bráně.
Stezka vedoucí do nitra Petry je široká prašná cesta, po které neustále pendlují koně a koňské drožky, jejichž vozkové na vás pokřikují a nabízejí svezení. Odmítáme na každém desátém kroku nabídku „good price“ a pokračujeme směrem ke vstupu do stezky Siq. Zhruba po dvaceti minutách chůze se soutězka uzavírá do těsného tunelu, který nám ale poskytuje pohled, jež je pro fanoušky Indiana Jonese důvěrně známý. Pohled na nejznámější stavbu Petry – Pokladnici (mapa, číslo 4). Není sezóna, a tak je tu lidí opravdu poskrovnu. Po zhruba půhodině lelkování a fotografování jsme stavby vytesané do skály nabaženi a pokračujeme dál do nitra Petry. Stavby, jejichž průčelí je umně vytesáno do červenožlutého pískovce, jsou neumírajícím důkazem houževnatosti a zručnosti Nabateánců.
Pokračujeme v okruhu, který nám doporučil majitel hostelu, a který se současně shoduje s tím, co doporučují v rough guide. Průvodce sám o sobě se nám poměrně osvědčil a tak jedeme podle něj. S nedostatečnými místy pro ubytování v doporučených hostelích si nemusíme dělat starosti. Není sezóna a hostely a hotely jsou poloprázdné. První okruh zabočuje doleva nahoru zhruba 300 metrů před divadlem a stoupá k obeliskům. Zároveň poskytuje překrásné výhledy na část Petry zvanou „Street of Facades“, tedy ulici fasád, neobratně přeloženo. Zpáteční cesta vede druhou stranou okolo několika hrobek (na mapě čísla 30-34).
Mapa okruhu prvního dne
Den 2.
Druhý den v Petře by měl být opravdu plný, večer předtím jsme se rozhodli stihnout východ slunce ve skalním městě. Spoléháme na méně lidí, i když včera jich rozhodně nebylo příliš. Nicméně se mi zdá, že začínáme být dost rozmlsaní a přáli bychom si být ve skalním městě úplně sami. Zažít pocity, jaké měl novodobý objevitel Petry, Johann Ludwig Burckhardt, když stanul na jejím území v roce 1812.
Jako každé ráno i dnes nás budí zpívaný Korán z nedaleké mešity. Vlastně je to dobře, protože dnešní plán je vstávat na šestou a být v Petře při východu slunce. Snídani máme v hostelu domluvenou na brzo ráno a tak budíme Mohameda, recepčního a kuchaře v jedné osobě. Po zhruba deseti minutách dostáváme arabský chleba, silnou kávu s kardamonem, vajíčka, sýr a marmeládu. Vzhledem k tomu, že hodláme strávit v areálu skalního města celý den, cpeme se jako kdybychom vyslechli zprávu o blížícím se hladomoru.
Vzhledem k bídným stravovacím podmínkám uvnitř Petry se není čemu divit. Navíc nás dnes čeká delší okruh, který by nás měl zavést až nahoru ke klášteru, druhé nejkrásnější stavbě Petry. Na první mávnutí nám před hostelem zastavuje řidič civilista a nabízí svezení k bráně. Okolo projíždějící taxi se sice rozčiluje, že to do čeho nasedáme není taxislužba, ale vzhledem k poloviční ceně nám to je srdečně jedno.
Za pomalého rozednívání sestupujeme nám již dobře známou soutěskou Siq k náměstí s Pokladnicí. Vnímání atmostféry je umocněno naprostou absencí turistů. Po dvaceti minutách se před námi otevírá náměstí Pokladnice. Tak tohle je opravdu chvíle chvil. Nikdy bych nečekal, že budu stát na tomhle místě úplně sám. Tady, kde běžně proudí denně stovky lidí a je prakticky nemožné vyfotografovat cokoliv bez toho, aby byl v záběru někdo další.
Odtud pokračujeme okolo divadla ke „Great Temple“ (Velkému chrámu) a dál podle restaurace nahoru do skal. Tady začíná stezka prudce stoupat úzkou soutěskou, místy usnadňují stoupání schody vytesané do skály. Podél stezky jsou krámky beduínů, díky časné ranní hodině však prozatím prázdné. Ke klášteru trvá cesta nahoru přibližně 45 minut fyzicky náročného stoupání, ale výstup rozhodně stojí zato. Stavba kláštera je stejně mohutná a zachovalá jako pokladnice, ale je jinak barevná.
Od kláštera se vracíme zpět stejnou cestou a začínají nás míjet první skupinky turistů. Pokud nemáte dostatečnou fyzičku na výstup po svých, můžete si najmout osla nebo mezka. Dokonce jsme potkali skupinku dvacetiletých američanů na oslech, které vedl šedesátiletý děda. Být na jejich místě, asi bych se styděl.
Vracíme se tedy zpět k restauraci a stoupáme naproti okolo dalších dvou staveb (12, 13). Abychom se napojili na zbytek okruhu. Za hrobkou (13) se dáváme nahoru po schodech, kudy se domníváme, že by mohl vést daný okruh. Zhruba po hodině stoupání je ale jasné, že jdeme špatně. Nicméně pokračujeme dál a za chvíli se nám otevírá krásný výhled seshora na náměstí pokladnice. Sestupujeme zpět a pokračujeme v okruhu dál. K ústí soutěsky Siq se dostáváme před západem slunce.
U brány opět není problém chytit odvoz k restauraci Al-Arabi na zaslouženou večeři. Tentokrát je to polovina kuřete s kupou rýže. Opět domlouváme brzkou snídani a rezervujeme místo v autobuse do Vádí Rum, našeho dalšího cíle. Cestování autobusem tu funguje jednoduše. Recepční hostelu vám domluví místa a autobus ráno automaticky zastaví před hostelem. Petra Gate, ve kterém jsme bydleli, je dobrý hostel, ale není nejlevnější. Pokud byste sháněli levnější ubytování, podívejte se po Valentine’s Inn, kde bydlení v dormitory (vícelůžkové ložnice stojí okolo 4JD).
Mapa okruhu druhého dne
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[8] [10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15] [16]
[17]
[18]
[17] [19]
[20]
[21]
[22] [23]
[24]
[25]
[23]