View Larger Map [3]
Již dlouhou dobu mě při svých pravidelných výšlapech na Lysou horu lákaly dva kopečky, které byly z vrcholu za dobré viditelnosti vidět. Byly to dva nejvyšší vrcholy Oravských Beskyd Babia hora 1724 m.n.m. a Pilsko 1557 m.n.m. Jsou to vlastně jediné dva vrcholy, které se tak trochu vyjímají svou nadmořskou výškou nad ostatními oravskými vrcholy. Na internetu jsem se dále dozvěděl, že tyto vrcholy nepatří zrovna mezi turisticky hyper - atraktivní (hlavně tedy Pilsko), čímž se pro mně staly více zajímavé. Nemám totiž v oblibě taková místa, kde bývá lidí jak nasmolených. Začal jsem tedy velmi vážně uvažovat o tom, že bych se na tyto dva vrcholy podíval. Jelikož se ale jedná o pohoří, které je svou polohou tak trochu z ruky (komplikovanější doprava), musel jsem začít uvažovat o jiné alternativě než autobus + vlak.
Ve středu 4.7. po krátkém přespaní se po noční směně vyjíždím s Michalem v odpoledních hodinách směrem Oravská Polhora do hotelu Biela Farma, kde jsme měli zajištěny dva noclehy. Vůbec nás ale netěšilo to, co se odehrávalo za okny automobilu. Venku bylo zataženo a u Čadce nám začalo pořádně pršet. Říkali jsme si: "je dobře, že prší teď, aspoň se to vyprší a zítra by už mohlo být pěkně." Při plánovaní naší cesty do Oravské Polhory jsme záměrně vybrali nejkratší cestu, ale ukázalo se že to, co se jevilo jako nejkratší, nemusí být automaticky nejrychlejší. Z Čadce jsme chtěli pokračovat přes Novou Bystricu, Oravskou Lesnou do Námestova a potom do Oravské Polhory. Z Čadce jsme pokračovali po úzké vesnické silnici a někde u Nové Bystrice jsme díky špatnému značení sjeli z "hlavní" cesty a nevědomky pokračovali po nějaké lesní cestě, která nás serpentinami a lesním porostem vyvedla až do výšky nějakých 700 či 800 m.n.m. Do toho nám betelně pršelo a o výmoly na cestě také nebyla nouze. Po asi 4 hodinách (možná i více) dojíždíme před hotel Biela Farma, kde nás vrtícím ocasem přivítal místní hotelový pes. Ubytováváme se a posléze naší cestu zapíjíme pivem Zl. Bažant, které prokládáme sousty hovězího guláše, přinesené velmi pohlednými servírkami. No jo, pěkné, mladé Slovenky a k tomu ta pekná slovenština - tato kombinace nemá rozhodně chybu.
Ráno vstáváme do pěkně podmračeného dne a jdeme se nasnídat. Při snídani jsme se domluvili na tom, že dneska díky nevábně vypadajícímu počasí zvolíme výstup na Pilsko a na zítřejší případné pěkné počasí si necháme Babiu horu. Jak pro Pilsko, tak i pro Babiu horu jsem měl připraveno několik výšlapových alternativ v rozmezí cca 15 až 30km. Pro dnešní výstup na Pilsko jsme se shodli na té kratší variantě.
Vycházíme tedy do pošmourně začínajícího dne a hned za hotelem nastupujeme na modrou značku, která nás má dovést na rozcestí pod vrcholem Pilska. Já vytahuji svou teď již technicky zastaralou GPS-ku Garmin Legend a sleduji na displeji, jestli naše poloha odpovídá mé předem naplánované trase, kterou jsem si do GPS-ky uložil. Kupodivu to funguje slušně! Sedí i orientační body, či rozcestí. První dva kilometry jdeme po lesní zpevněné silnici a potom odbočujeme doprava přes závoru na nezpevněnou lesní cestu, která je místy pěkně "rozrytá" od určitě k životnímu prostředí šetrné a bezhlučné lesní techniky. Hlavně nešlapat tam kam by se nemělo a pokud možno nedělat hluk, jsme přeci v CHKO! ☺Pokračujeme tedy po této bahnité cestě a po asi dalších dvou kilometrech se konečně dostáváme na lesní chodník. Po něm stoupáme do prudšího kopečka a zanedlouho docházíme v mapou předepsaném termínu na rozcestí Skalky 1498 m.n.m. Nejdeme nijak závratným tempem, neboť se několikrát zastavujeme a díváme se i po všudypřítomně roustoucíh houbách. Až na rozcestí nás poměrně těšilo, že vcelku neprší. Jen sem-tam na nás z oblohy spadlo pár kapek. Na Skalce nám však začalo pršet a déšť začínal čím dál více zesilovat. Z rozcestí pokračujeme po mírně se borůvčím klikaticím chodníku až na trávou a mírně klečí zarostlý vrchol Pilska. Poplácáme vrcholovou hromádku kamení a poměrně rychle se rozhodujeme, že k vůli počasí vzdáme náš záměr pokračovat směrem na Piec Kopcov a sedlo Hliny - tedy naší kratší variantu. Po asi pěti minutovém oddychu se na vrcholu otáčíme a za pěkného deštíku scházíme stejnou cestou dolů do hotelu Biela Farma. Na pokoji ze sebe svlékáme mokré věci a převlékáme se do suchého. Při pohledu na to je vidět, že potřebuji "obnovit svůj turistický vozový park" neboť moje, teď již děravé pohorky AKU Utah Plus a nepro-pro kalhoty Alpisport Dynamic s vydrolenou membránou Entrant od Toraye nefungují tak jak by měly. Dole v restauračce si potom dáváme pořádnou večeři kterou zapíjíme Bažantíkem - no spíše Bažantíky. Z pravé strany na nás pokukují akvarijní rybičky se šklebem hlubinné tichomořské paryby a tváří se jako by nás viděly poprvé v životě. Vše završujeme Borovičkami a posléze se přesouváme do našeho mokrými věcmi ověšeného pokoje, kde ještě Michal v automapě studoval naší zítřejší zpáteční cestu.
Druhý den ráno opět vstáváme do zamračeného a deštivého dne. Oba konstatujeme, že s dnešním výstupem na Babiu horu to vypadá špatně. Po snídaní a zaplacení noclehu se rozhodujeme, že se alespoň zajedeme podívat k hotelu Slaná Voda, výchozí to místo na Babiu horu a tam se definitivně rozhodneme jek s dnešním dnem naložíme. Na Michalovi bylo vidět, že dnes na Babiu horu nepůjde ani kdyby před ním šla nahatá Pamela A. Zastavujeme na parkovišti před hotelem, vylízáme ven z auta a zjišťujeme, že sice neprší - ač je zataženo, ale pěkně vyfukuje. Musel jsem souhlasit s Michalem, že dnes to nemá smysl. Dohodli jsme se však, že si tady ještě letos někdy v září zajedeme a na Babiu horu vystoupíme. Loučíme se tedy pohledem do mlhy ponořené Babí hory, uděláme ještě pár fotek, nasedáme do auta a odjíždíme do Námestkova k Oravské přehradě. Tam děláme menší pauzu a pár snímků. Potom opět nasedáme do auta a abychom tak trochu využili dnešní den, vydáváme se směrem k Oravskému zámku, který se nachází v městečku Oravský Podzámok. Tam děláme hodinovou pauzu a jdeme se podívat k místnímu zámku. Díky velkému počtu zákmku-chtivých turistů, smolíme na jeho návštěvu a za deště dobíháme k našemu autu. Z Oravského Podzámku pokračujeme směrem na Dolný Kubín, Těrchovou a Čadcu. Cestou se neustále rozhlížíme, kde bychom mohli uspokojit naše již velmi hladové žaludky. Po asi 45 minutách cesty tohle místo nacházíme v městečku Těrchová v podobě hotelu Diery v tamní stylové kolibě. Můžu jedině doporučit! Velmi pěkné prostředí s vynikající kuchyní! Až naše žaludky začaly spokojeně mlaskat blahem nejvyššího stupně, platíme a jdeme se ještě podívat ven na místním travnatý kopeček, kde děláme poslední fotografie do mračna ponořených vrcholů Malé Fatry. Potom scházíme dolů k autu, nasedáme a s menší čůrací přestávkou dojíždíme přes hraniční přechod Makov zpět do Mořkova. Michal potom ještě pokračoval dál do Frýdku - Místku.
Charakteristika:
Nenáročný výstup
Vzdálenost: cca 15 km
Zdroj: http://thromadka.sweb.cz/ [4]