[3]Vzhledem k tomu, že moje první vícedenní trekování se odehrávalo v severských zemích, nemusel jsem pitnou vodu nijak řešit. Čtyři litry do batohu na pití a po cestě vždycky někde nabereme. Prakticky na každém tábořišti byla pitná voda, takže žádný problém. První kontakt s realitou nastal v USA v Grand Tetonu. Nicméně to platí víceméně pro všechny národní parky ve Wyomingu, Arizoně, Nevadě, Kalifornii a tak podobně......
Jsou místa (NP Joshua Tree, Death Valley, Santa Barbara apod.) kde není voda vůbec a musíte si ji nést na zádech celou dobu, jinak se vystavujete a to myslím doslova smrti žízní. Treky v těchto suchých národních parcích jsou opravdu málo navštěvované a tak nemusíte narazit na nikoho kdo by vám v případě nouze pomohl. Prostě divočina. Ale pokud se alespoň trochu necháte inspirovat cedulemi, které Vás varují na každém kroku, že si máte vzít dostatek vody, budete v klidu. Vyprahlí, ale živí.
Nás ovšem budou zajímat jiná místa. Ta na kterých občas nějakou tu vodu potkáte, ovšem není pitná. Teď bychom mohli spekulovat na téma co je to vlastně pitná voda. Samozřejmě, že pokud budete umírat žízní, napijete se z čehokoliv. Ale já tu mluvím o situaci, kdy jdete do hor na tři nebo na čtyři dny a rádi byste si toto trampování užili bez řekněme (ehm) vedlejších nepříjemností. Správce parku nám s úšklebkem oznámil, že pokud chceme pít místní vodu, bude nás to stát několik týdnů v místním špitále.
Rizikem mohou být různí prvoci a jiné mikroorganismy (např. Lamblia Girardia), které se vyskytují ve střevech nebo moči místní fauny. Ani uhynulé zvíře v potoce není výjimkou.
Jak tedy vodu dezinfikovat ?
Nejsem nikterak kovaným odborníkem ohledně získávání pitné vody za všech podmínek a tak představím způsoby dezinfence tak jaké s nimi mám zkušenosti. Základní dezinfekčním procesem je nechat vodu přejít varem. Pokud jste v nouzi a nemáte jiné prostředky, udělejte alespoň to. Nicméně jsou mikroorganismy, které dokáží přežít i tuto teplotu.
Chemické prostředky - jsou různé tablety na dezinfekci vody, které vhodíte do nádoby a necháte delší dobu působit. Většinou na bázi chlóru. Jejich nespornou výhodou je velikost a cena. Malá ampulka s tabletkami se vejde kamkoliv a stačí třeba až na 20 l. vody.
Nevýhody ovšem také nejsou zanedbatelné. Přestože výrobce uvádí, že se to na chuti nepodepíše, není to pravda. Voda vcelku hnusně smrdí a chutná. Navíc pokud jdete ve vedru, tak Vás neosvěží, protože ji musíte nechat 30 minut odstát a ona mezitím stačí zteplat, takže z krásné ledově studené horské bystřiny získáte za bratru půl hodiny litr smradlavé vody s příchutí právě vypouštěné pračky. Podle mé zkušenosti se chuť nedá přebít ani čajem ani polévkou a cítíte ji všude. Od té doby beru chemické čistění vody jenom jako nouzi abych neumřel žízní.
Mechanické prostředky - působí na bází několika vrstev sítek, přes které vodu pumpujete do nádoby . Očka v šechto sítkách jsou tak malá, že by měla tyto nebezpečné mikroorganismy odfiltrovat. Osobně jsem se divil, proč američané na treku mají malou ledvinku s půllitrovou lahví a jdou na celý den. Nechápal jsem jak s tím mohou vystačit. Důvod je jednoduchý. V ledvince si nesou tento filtr a průběžně vody doplňují kde je napadne.
Nevýhodou mechanického filtru je jeho cena a pochopitelně i velikost. Cena bývá zdrcující, protože většinou začíná na 3000Kč. U mechanického filtru je také velmi důležitá informace, kolik litrů vody s ním můžete napumpovat, než je třeba vyměnit sítka. A také pochopitelně cena a dostupnost těchto náhradních dílů.